ČEKÁTE NA PRINCE ČI PRINCEZNU?

V tomto týdnu jsem četla článek o negativním vlivu porna na život mužů, potažmo párů. Autor se zamýšlel nad svou vlastní závislostí a intimním životem. Rozhodl se s tím něco udělat. Svým příkladem inspiroval i další muže. Zajímavý a pro mnohé velmi inspirativní článek.

Často se však říká, že čím je pro muže porno, tím je pro ženy romantický film. 

Shodou okolností jsem dnes viděla status na jednom facebooku o romantických filmech, jak nás ženy rozpláčou, jak dychtivě čekáme na polibek z pravé lásky a možná si představujeme, že jsme na chvíli hrdinky tohoto příběhu. Nakonec kdo by neměl rád příběh s dobrým koncem. I já sama sleduji Lásku nebeskou a jiné podobné romantické příběhy.

Když se pak rozhlédneme kolem sebe, realita je mnohdy jiná.

Osobně si myslím, že víc než tyto romantické filmy nás ovlivnily ještě mnohem dřív pohádky. Vytvořily u mnohých z nás různá přesvědčení o světě a životě. 

Sama mám jednu oblíbenou. Popelku. Ztvárněnou Libuší. K oblíbenosti jistě přispěl bílý kůň Jurášek, vtipné scénky a naprosto nepřekonatelná závěrečná scénka cválající Popelky s princem. 

V posledních letech si však víc a víc uvědomuji, jak nás právě i tyto pohádky formovaly. 

Zkusme se podívat co se z tohoto příběhu jako dívky učíme.

  1. Je dobré být poslušná a trpělivá. Sloužit druhým i když jsou zlí. Poslouchat je. Klidně pošlapat i svoji sebeúctu.
  2. Čekat na svého prince. Jednoho dne prostě přijde. Dostane nás z životní mizérie. Přijde prostě den, kdy dobro zvítězí nad zlem. 

Že to není zase tak špatné? Je dobré věřit v dobro? 

Rozhodně ANO. 

Je potřeba však zaměřit pozornost na to, jestli na dobro pasivně čekáme nebo mu jdeme naproti. Princip oběti se tomu říká. Pasivní vyčkávání a očekávání, že se věci stanou. Jenže ve skutečnosti nestačí jen pasivně čekat.

Nakonec si můžeme všimnout, že i v tomto příběhu musela jít Popelka do akce. Dovolit si neuposlechnout macechu, vydat se na ples i přes jinou práci, obléct si šaty, tančit, mluvit s princem.

Zkusme tedy popřemýšlet, jak to máme ve svých životech. Co jsme si z podobných příběhů odnesli? Stačí pasivně čekat? Nebo je potřeba jít “štěstí” naproti? Jak to máme? Jak to máte?

Na co ve svých životech čekáte? 

Kde máte kupu různých očekávání, ale nic s nimi neděláte?

Čekáte snad na svého prince či princeznu? Nebo vysněnou práci, která vám spadne do klína?

Dopřejte si prostor pro sebe a vlastní zamyšlení. A pak jděte do akce. Krok za krokem začněte vědomě pracovat na svých snech, cílech.

To nám všem ze srdce přeji

S úctou

Dáša

PS: Já si teď další splnila. Napsala jsem knihu Rozchod jako nový začátek. Pokud nevíte, kde začít, můžete se se mnou vydat na půlroční cestu. Více informací o Cestě k sobě zde.

Dáša
Miluji vést lidi a objevovat jejich vnitřní potenciál. Mým posláním je harmonizovat pracovní i podnikatelské prostředí. Nalézat rovnováhu mezi zájmem člověka i firmy a dát tak naší práci vyšší smysl. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.