POSLÁNÍ JAKO PRÁCE

Dnes jsem četla zajímavou studii o práci dr. Amy Wrzesniewské, odbornice na psychologii z Yaleovy univerzity. Amy s kolegy zkoumali práci ze tří základních typů přístupu, jak ji vnímáme. Tady jsou. 

Zaměstnání. Existuje skupina lidí, která chodí do práce z povinnosti. Vnímají práci jako prostředek k dosažení určitého cíle, obvykle peněz, které jim umožní zaplatit bydlení, jídlo, zájmy nebo cokoli jiného. Jsou to lidé, kteří jasně rozlišují mezi osobním a pracovním životem. Práce pro ně nemá žádný vyšší smysl a obvykle se těší na víkend nebo dovolenou.

Kariéra. Skupina lidí, kterou motivuje uspět a postupovat výš. Lidé, kteří stoupají po kariérním žebříčku a touží po vyšším platu, případně po jakémkoliv projevu růstu prestiže a moci. Lákavá jsou zaměstnaní, kde je jistý kariérní postup, po kterém se dá stoupat. Obvykle jsou tito lidé ochotni podstupovat firmě různé oběti, zejména pokud jim to pomůže k lepší kanceláři, více penězům, vyššímu postu. Jsou v práci angažovaní, dokážou si ukrojit hodně ze svého osobního času. Jejich motivace může poklesnout pokud nebudou postupovat.

Povolání. Lidé, pro které je práce něčím víc. Je pro ně posláním. Práci samotnou považují za cíl. Svou práci skutečně milují, když o ni mluví, září jim oči. Vnější odměny jsou pro ně důležité, ale není to jejich jediná motivace. Ta opravdová totiž vychází zevnitř. Práce je tak projevem jich samotných. Jak kdyby se naladili na zvláštní zdroj inspirace. Pluli s proudem, který je nese. Obvykle u své práce využívají silné stránky a pracují v souladu se svými hodnotami. Jsou ochotni dál rozvíjet své schopnosti, spolupracovat s lidmi. Snaží se plnit své pracovní povinnosti nejlépe, jak je to možné. Často dochází k tomu, že svůj pracovní život nedokážou oddělit od toho osobního. Ani nechtějí. Práce je pro ně něčím vyšším a smysluplným. Je pro ně motivací proč ráno vstát.

V každé firmě jsou zastoupeny lidé ze všech tří skupin. Podle studie celkem rovnoměrně. 

Studie mě vedla k mnoha úvahám o vlastním pracovním životě. Uvědomila jsem si některé zajímavé věci. 

  1. Vždycky když jsem pracovala v souladu se svými silnými stránkami, dařilo se. Rozvíjela jsem projekty, firmy. Cítila jsem lehkost, dosahovala “úspěchu”.
  2. Naopak pokud jsem nepoužívala své silné stránky, začala jsem stagnovat. Úplně nejhorší pracovní období bylo v okamžiku, kdy jsem “pracovala” pro peníze. Naštěstí trvalo jen krátce.
  3. Rovněž pro mě byla vždycky důležitá smysluplnost práce a jednotlivých úkolů. Tam, kde jsem ji vnímala, práce šla dobře a taky naopak.
  4. Velkou roli v tom všem hrál můj osobní přístup. Jestli byl negativní nebo pozitivní. Jak kdyby můj pozitivní přístup dokázal najít smysluplnost i u činností, kde jsem je dřív neviděla a taky naopak. 
  5. Práce je pro mě jednou z nejdůležitějších hodnot, zdrojem mé energie. Při práci prožívám nejen stavy flow, ale i mnoho zajímavých pozitivních emocí.

Celkově jsem si připomněla, že moje poslání a práce v souladu s ním, je základem mé životní spokojenosti. A to je často důvodem proč jsem ochotná pracovat i když ostatní lidé mají víkend a odpočívají. Nevnímám svoji práci jako něco vynuceného, ale něco naprosto přirozeného co ke mě patří, co je mojí součástí. Usedám k počítači a cítím lehkost. Školím a prožívám radostné okamžiky. Mluvím s lidmi a vnímám, že to má smysl. Pracuji klidně v noci, ale i ve svátky. Svou knihu jsem dopsala na Silvestra před půlnocí. 

Abych si uchovala svou velkou životní lásku, potřebuji však i čas, kdy naopak nic nedělám. Čtu, sleduji film, cestuji, pracuji na zahradě, trávím čas s lidmi, které mám ráda. Avšak všechny tyto činnosti se nakonec stanou základem moji práce. Protože je prostě moji součástí. Když běhám, napadne mě nový článek. Mluvím s někým a uvědomím si něco do svého “podnikání”. A tak bych mohla vyjmenovat každý den mnoho dalších příkladů.

Když se práce stane posláním, dokážete brát i čas odpočinku jako kvalitní čas. Víte, že to jsou ty vzácné okamžiky, kdy k vám může inspirace přijít a zašeptat vám něco do ouška. Nemáte pak potřebu jen “trvdě” pracovat, protože najednou víte, že to není třeba.

Dokážete si lépe užívat přítomných okamžiků. Můžete být tady a teď kdekoli, kde zrovna jste. Najednou víte, že právě z přítomnosti se rodí inspirace. A sama přítomnost je zdrojem odpojení od minulosti a budoucnosti, které nás často vedou k frustraci a strachům. Tudíž je cestou pro napojení na proud bytí a tím i řešení různých životních záležitostí.

Prozkoumejte svůj pracovní život. Jak to máte? Chodíte do zaměstnání? Je pro vás důležitá kariéra? Nebo to máte úplně jinak? Zavřete si na chvíli oči a představte si svoji práci. Těší vás? Přináší vám radostné okamžiky? Nebo naopak stresuje? Co cítíte? Zůstaňte s tím chvíli. 

Dnešní doba nám nabízí neuvěřitelné možnosti. Je jenom na nás jestli je využijeme. 

Přeji vám všem ať najdete cestu k sobě, cestu poslání. Vím totiž, jak je krásné po ní jít.

S úctou

Dáša

Dáša
Miluji vést lidi a objevovat jejich vnitřní potenciál. Mým posláním je harmonizovat pracovní i podnikatelské prostředí. Nalézat rovnováhu mezi zájmem člověka i firmy a dát tak naší práci vyšší smysl. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.