Můj život se na první pohled jeví jako velmi úspěšný. Minimálně co se pracovní sféry týká. Tvořím si co mě baví, těší, dává smysl a naplňuje. Školím zajímavá témata, která mám dost odžitá. S klienty řeším životní křižovatky a společně hledáme nové cesty. Splnil se mi sen.
Chtěla bych se vám však k něčemu přiznat. Za každým ANO v mém životě je mnohonásobně víc NE.
Co tím chci říct? Co tím myslím?
Některé z mých článků byly otisknuty v časopisech, na různých webech, použity v rozhovorech. Skvělé. Radost, důvod k oslavě. Po pravdě však daleko víc článků bylo odmítnuto.
Stovky klientů se mnou konzultovalo. Dobrý pocit na obou stranách. Ale oslovilo mě mnohonásobně víc lidí, kteří se nakonec rozhodli pro někoho jiného.
Vedla jsem už stovku seminářů. Ale daleko víc těchto seminářů bylo zrušeno. Ať už mé osobní či semináře pro různé instituce.
Radovala se z mnoha domluvených spoluprací, které nakonec těsně před realizací byly zrušeny, případně se nakonec rozhodli pro někoho jiného. Přestože jsem tomu věnovala čas, úsilí a poctivě vše připravila.
Ve výčtu bych mohla pokračovat dál.
Jen moji velmi blízcí ví kolik je za mým úspěchem odmítnutí. Ale i oni ví jen o ledovci, který je nad hladinou. Raději totiž o tom, co je pod hladinou nemluvím. Snad, abych tomu zbytečně nedala sílu a větší pozornost.
Jak se mi teda daří se nakopnout? Motivovat? Jak dokážu přes velké množství ne dál psát, vymýšlet projekty, nové semináře, akce?
Netvrdím, že je to vždycky snadné. Ale mám už svůj osvědčený recept, který s vámi ráda posdílím.
Tady je:
Pár dnů zpátky jsem četla citát, že jsme tím, co děláme, nikoli co říkáme, že děláme. Tak pracuji a dělám. Den za dnem. I když přijde ne nebo přijde ano.
Nepracuji, protože mě k tomu nutí šéf. Pracuji, protože cítím, že musím z jiného důvodu. Z něčeho vyššího, co mě přesahuje. Mám potřebu mé zážitky sdílet a tím předat jiným. Umožnit nám všem prožívat kouzelné životní okamžiky, dovolit si znovu snít, pracovat se svou myslí, dokázat se smířit s konci a daleko víc. Tvořím, protože je to můj život. A když na konci práce přijde pozitivní zpětná vazba, i například v podobě jen jednoho jediného člověka, vím, že to mělo smysl.
Tímto článkem vám chci dát naději, ukázat na svém příkladu cestu. Třeba tento článek bude součástí synchronicit. Možná zrovna teď přemýšlíte, že se vydáte jinou cestou. Chcete vzdát projekt, nějaký svůj sen. Nedokážete unést další ne. Pak zkuste můj návod. Věřte, že v tom totiž nejste sami.
Ráno jsem dostala hned několik ne. Prošla jsem si celým procesem, který jsem vám popsala. A teď po dopsání tohoto článku, pokračuji v tvoření. S radostí dělám co je mi nejbližší. Cestuji, píšu, točím vizualizace, můj nový projekt Virtuální cestování. Třeba se spolu na nějaké cestě potkáme. Nebo taky možná NE. 🙂
I tak děkuji.
S úctou k zázraku tvoření a každému ano i ne
Dáša
Holka, mě Ti ten Tvůj článek dneska bodnul….od včerejška hledám co by mě nakoplo. Ráno meditace…nic, běh…nic, k snídani voňavá káva…nic..a až po přečtení Tvého textu o „mnohonásobném NE“ mě došlo, že né každý den přijede cirkus na náves. 🙂 Díky Dášo, že jsi. Pokračuji v práci na sobě…