Pohled z koňského hřbetu na vedení

Minulý rok v létě jsem dostala netradiční pozvání. Pozvání na seminář u koní. Nešlo však o to, jak se naučit jezdit. Ale spíš o velmi zajímavý sebepoznávací seminář pro leadery. S radostí a vděčností jsem pozvání od Alice a Davida přijala.

 

IMG_2024 V pondělí ráno jsem dorazila na smluvené místo. Po uvítacím kolečku, představení a                bezpečnostních pokynech, jsme začali. Hned při prvním úkolu jsem pochopila, že den bude víc  než náročný. Uvědomila jsem si, že musím popracovat na své vlastní nervozitě. Teprve když  jsem se dokázala uklidnit a mít emoce pod kontrolou, byl kůň ochotný se mnou začít  komunikovat.

 

Další co bylo nutné si vždy vyjasnit, byl záměr. Co vlastně chci? Mám v tom jasno? Pokud nevím ani já sama co přesně chci, jak můžu chtít po koni, aby mě poslechl. A už tady mně to došlo. Při prvním cvičení jsem pochopila, jak je tento den pro mě užitečný. Vždyť přesně tak to funguje i doma. Chci-li něco po mé malé dcerce a jsem nervózní, jde to velmi ztuha. Navíc dost často nemám přesný a jasný cíl. Ustupuji jejím požadavkům a pak se divím, že se nemůžeme dostat k cíli. A co teprve v práci?

Splnila jsem svůj první úkol a pozorovala ostatní. Uvědomila si mnoho taktik, které můžeme při vedení používat. Můžeme odměňovat, případně trestat. Můžeme se snažit ostatní donutit dělat zadané úkoly. Přes své ego protlačit své vlastní zájmy. Nebo se naopak můžeme úplně podřídit. Plně se oddat a čekat až pochopí náš úkol. Ani jeden ze způsobů však úplně nefungoval. Teprve když jsme odhodili emoce, své ego, uvědomili si jasně záměr a stali se partnery, začala spolupráce s koněm fungovat. A tak je to „jednoduché“ i v běžném životě.

Během dne jsme dostali spoustu rad, jak se u koní chovat. A všechny se mně vždy hodily k mé manažerské práci i k mé roli matky, případně partnerky.

Uvědomila jsem si věci, které dělám špatně. Pochopila jsem různé možnosti vedení koní, respektive lidí. Na praktických cvičeních jsem si vyzkoušela a pochopila, proč mě lidi neposlouchají, neakceptují, případně nedůvěřují. Ukázalo se mi, že je nutné, aby leader byl autentický v tom, co dělá a zejména, aby věřil v možný výsledek. Pokud on sám nemá víru, nemůže ji mít ani tým.

Celý den byl plný různých situací, kdy bylo nutné odložit své ego. Situací, kdy jsem musela být tady a teď, s jasným záměrem, cílem. Situací, ve kterých jsem musela i přes svou momentální situaci, náladu, únavu, najít sílu a samu sebe motivovat k výkonu. Jen tak jsem pak dokázala motivovat koně. Situací, kdy jsem se musela zastavit, nejprve přijat samu sebe ve svých negativních emocích, zpracovat je a pak pokračovat dál.

Být leaderem pro mě dnes znamená mít vizi, záměr, jasnost, empatii, pochopení, trpělivost, klid, motivaci a vědomé vedení!

Děkuji, Alici a Davidovi za nezapomenutelný zážitek!

Dáša

 

Dáša
Miluji vést lidi a objevovat jejich vnitřní potenciál. Mým posláním je harmonizovat pracovní i podnikatelské prostředí. Nalézat rovnováhu mezi zájmem člověka i firmy a dát tak naší práci vyšší smysl. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.